Dušičky- příběh ze záhrobí

2. listopadu 2014 v 13:05 | Lina-Ayasa

Tato povídka je na počest dnešního svátku, také na počest všech zemřelích. Hlavně pro mojí prababičku, která mě sice nikdy neviděla. ale já jí v paměti mám jako hodnou prababičku, která dala život mé babičce a tím i mé mamče a mě.



Jako každý ráno, lezla z postele, její hnědé vlasy, po lopatky, byly rozcuchané jako obvykle. Spala většinou v bílém pyžamu, které barvou zvýrazňovalo její našedivělou pokožku. Po slepu se vydala do koupelny. Levou rukou hledala hřeben, ale nenašla ho. Zděšeně otevřela svoje modré oči, pohlédla na svojí levou ruku, ale viděla jak její levá ruka není na zápěstí.
"Já toho mamlase zabiju." sedmnácti letá dívka šla po schodech opatrně dolu, do kuchyně, její bratr jako vždy seděl, a jedl svojí snídani
"Tak ty mamlasi, kde mám ruku." na své dvojče, vypadá jako ona, hnědé vlasy a modré oči, bráchu, ukázala ruku bez dlaně.
"Já nevím. Já zase nemám oko." odkryl si patku z levého oka, byla tam černo černá díra bez zeleného oka.
"Tak, děcka pěkný dušičkový den." pozdravil je jejich otec.
"Tati, kde mám ruku a kde má Monty oko?" zeptala se Lena svého otce.
"Zlatíčko víš že já, moment, tobě zase někdo sebral oko?" podivil se.
"Dobré ráno, zombíci." v kuchyni se objevila upírka. Byla to jejich sestřenice. Lena strachem obejmula Montyho.
"Jseš normální, ty krávo blbá? Málem mi vyletěli plíce z těla!" Nadávala Lena na svojí sestřenici Simu, upírku, která má na sobě bílou košili s dlouhým rukávem, černou sukni, a dlouhá černý plášť s límcem, její vlasy jsou černé jako uhel a oči nepřirozeně oranžové.
"Sorry, nečekala sem, že vyletíte z kůže." omluvila se. A hodila po dvojčatech dlaň a oko.
"Našla sem to před hlavním dveřmi. Prosté děkuji bude stačit." Sima uvelebila se naproti Montymu, který si dával oko do levého prázdného důlku. Lena si nasadila dlaň na levé zápěstí.
"Díky. To musela být zase Marta." Lena poděkovala sestřenici a odešla se převlíknout. Přemýšlela nad snem co se jí zdál v noci. Nebyl normální, vlastně její sny před dušičkami nebyly nikdy normální. Vždy byly něčím zvláštní, každý rok o někoho blízkého přišla. Předminulý rok to byla matka, minulý rok zase mladší sestra Marta. Z šuplíku jejího šatníku vylít duch, její sestry.
"Jsi normální. Proč jsi mi sebrala ruku?" vyjela Lena na svojí sestru Martu. Marta byla menšího vzrůstu, když zemřela bylo jí kolem dvanácti let.
"Promiň, byla sem jako očarovaná. Tohle se mi stalo..." Marta začala počítat pokolikáté se stalo že někomu z rodiny sebrala nějaký orgán.
"Už po třetí za rok. Na tvoje narozeniny, na moje a Montyho narozeniny a teď." Lena se rychle převlíkla do svého oblečení, tedy do kostýmu. Černo-oranžové potrhané punčochy, černá bohatá sukně, bílá potrhaná košile, vlasy si natupírovala po paměti.
"Jaký sen se ti dneska zdál?" zeptala se Marta, své starší sestry. Na tohle jí ale neodpověděla. Přešla do koupelny, vzala žiletku a rozřízla si spodní ret, na šířku, ale žádná krev netekla jenom se udělal na rádě červenější jizva, ale nic víc. Dneska mohly všechny příšery, z podzemí, mohly na lidskou zemi. Měli na to celý den, ale měli pravidlo, museli se vrátit do půlnoci, a jenom příšery. Ten kdo zůstane v lidském světě bude tam na pospas osudu.
"Odpovíš mi?" Marta od pasu po nohy ve zdi, v zrcadle.
"Neodpovím. Není to tvoje věc. Já sem ti minulý rok říkala. Nechoď se mnou a Montym nahoru, budeš litovat. Ne ty jsi mě stejně neposlechla." Lena si z pokoje vzala košík ve tvaru dýně a šla dolu.
"Leno, vypadáš krutě, s tím rtem to bude hustý. Tak co Marta?" zeptala se Sima.
"Já se mám dobře. Ale Lena mi nechce říct co se letos stane." Marta se objevila na stropě. Stála tam, hlavou dolu, jako netopýr.
"Starej se o sebe. minulý rok jsi mi nevěřila a jak jsi dopadla. kdyby jsi mě poslechla, mohla jsi dneska jít se mnou." zlobila se Lena.
"Leno. Kdo dneska zemře?" Sima se zvedla a podívala se Leně do očí.
"Ty to rozhodně nebudeš." odsekla a šla čekat ven. Po deseti minutách, vlítla do chodby.
"Kurva, budu čekat dlouho, do prdele? Já chci stihnout zahajovací ceremoniál a sem zvědavá kdo dneska bude otevírat bránu do lidského světa." Sima šla s lehkostí ven, ve dveří si nasadila černé proti sluneční brýle.
"Jenom klid." řekla vážně, ale brala to s humorem. Lena si promnula čelo.
"Hele a neuškodí ti to světlo?" zeptala se Lena.
"Ne neuškodí. Mám krvavý kámen." usmála se a z křoví vytáhla svůj košíček ve tvaru mozku.
"Jen aby." Monty vzal svojí sestru za ruku, ale vytrhl jí až u ramene.
"Hej! Vrať mi moji paži." Křičela Lena a běžela za Montym se Simou.




"Dneska je ten den na který jsme celý rok čekali!" mluvil hlavní starosta města Halloween town. Všude se ozval pískot a jásot.
"Tak kdo dneska otevře bránu? Kdo pak to asi bude." starosta z pytlíčku vyndal lísteček se jménem.
"Lena Van Holly" starosta přečetl jméno na papírku. Lena byla překvapená že ona bude otevírat bránu. Sima s Montym Lenu dotlačili až na pódium ke starostovy a bráně do světa lidí. Brána byla sice zastaralá, ale měla svoje kouzlo, byla velká kolem tří metrů na výšku, na šířku měla kolem čtyř metrů
"Leno. Tady jsi. Vypadáš hrozně." všichni co řekli někomu 'vypadáš hrozně' byla lichotka
"Děkuji Vy vypadáte taky hrozně." odpověděla Lena
"A s tím rtem to bude krutý." Starosta dal Leně zahajovací klíč.
"Můžeš otevřít bránu a jako první vstoupit." Lena klíč strčila do klíčové dírky v bráně, klíč musela otočit pětkrát do leva, aby se brána otevřela. Lena pětkrát otočila klíčem, brána se po té začala otevírat. Když byla úplně otevřená, tak Len do ní vešla jako první a za ní ostatní příšery. Lena se objevila na hřbitově, ve městečku Colinbron. Vzpomněla si na ten svůj sen.
"Za pár hodin se to stane." mumlala si pro sebe.
"Leno jdeme nebo ne?" Sima mávala Leně před obličejem.
"Jo jdeme." přikývla a šli koledovat sladkosti.
"Pane jo. Vy máte ale dokonalé masky. Jak jsi udělala ten rozříznutý ret?" ptala se jedna zvědavá paní.
"Udržíte tajemství?" zeptala se Lena. Paní kývla.
"Tak to já taky." zašklebila se a odcházela. Sima s Montym na Lenu koukali, i ta paní divně koukala. Lena vycházela z pozemku a narazila do kluka.
"V pořádku?" zeptal se jí pohledný černovlasý mladík s černýma uhrančivýma očima.
"Jo v pořádku. Omlouvám se byla sem zasněná." omluvila se a šla po chodníku.
"Nezašla by jsi nemnou na muffin z mozku?" kluk jí dohnal a zavtipkoval.
"Ne to je dobrý. Taky mám mnoho sladkostí." promluvila.
"Ale po sladkostech se ti zkazí zuby." usmál se na Lenu.
"Jsem Patrick." představil se.
"Já sem Lena." na moment se usmála. Nerada se usmívala.
"Mám takový dotaz." Lena se trošku začala bát.
"Řekni mi jak jsi udělala ten rozříznutý ret? Je to krutý." pochválil jí.
"To ti říct nemůžu." Lena se zbytek dne potulovala po městečku. Až večer šla na hřbitov.
"Co pak tu je za kočičku, hmm?" u brány stál divný muž. Táhlo to z něj jako z hospody.
"Tak to asi blbě vidíš." Lena se ušklíbla. Po chvíli z opilce zbylo akorát tělo bez mozku. Lena se podívala na svoje oblečení, bylo celé od krve.
"Sakra, budu to muset vyprat." najednou se ozval výstřel. Lena spadla na kolena. Podívala se na svoje břicho, tekla z něho krev.
"Pane bože." zašeptala a začalo pršet.
"Leno!" Patrick chytl Lenu do náruče. Klečel vedle ní a Lenu držel ve své náručí.
"Jsi v pořádku?"zeptal se jí a odhrnul jí obličeje vlasy, jeho ruka byla zelená od barvy. Lenino tělo pomalu pouštělo zelenou barvu.
"Patricku, uteč." zašeptala.
"Neopustím tě. Ze včerejška na dnešek se mi o tobě zdál sen. Zavolám záchranku." Lena Patricka pohladila po tváři, podívala se na svojí ruku, byla napůl pleťové barvy.
"Že by sem se stala člověkem?" pomyslela si Lena, podívala se Patrickovi do očí.
"Leno. Zůstaň tu se mnou!" prosil patrick. Díra v Lenině těle se začala celit.
"Necháš ji!" Do partickova krku se zahryzla Sima.
"Leno jsi v pořádku?" Monty Leně pomohl na nohy.
"Jo sem v pohodě. Dobrou chuť bráško." Lena vzala svého bratra za hlavu a donutila ho aby se jí zakousl do kůže na krku.
"Leno..." zasýpal Patrick z posledních sil.

"Promiň Patricku." Oba se chytli za ruce. Jejich těla objevily druhý den ráno dvě stařenky. Kolem obou byla velká krvavá louže. Patrick i Lena se drželi za ruce,byly k sobě otočení čelem, kterými se dotýkali.


Líbí nebo nebílí?

zajímavé nebo nezajímavé?

za chvíli vyjde nový článek, dozvíte se více v něm.


Lina-AYASA

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama