1.Kapitola: Nehoda

26. března 2015 v 11:40 | Lina-Ayasa |  U.P 1.řada

1.Kapitola: Nehoda

Znáte ten pocit když vám vříská budík u hlavy? Tak já ten pocit zažila, ale dneska na posledy za školní rok.
"Kate. Vstávej." Leo si stoupl do dveří, stál tam jenom v teplákách na spaní. Má hnědé vlasy i oči.
"Ne." Řekla jsem z polštářem na hlavě. Leo asi odešel.
"Kate." zkoušel to na mě. Nehodlám jen tk vylést z postele. To by na mě musel chrstnout studenou vodu.
"Ne!" odpověděla jsem a zavrtala jsem se do peřin.
"Fajn!" Leo na mě chrstnul studenou vodu.


"Já tě zabiju." vyletěl jsem z postele a rovnou za Leem. Ten běžěl na zahradu. Na zahradě altánek, malý zahradní domeček. Na stromech dvě houpací sítě a dvě pneumatiky na laně pověšené na stromě.
"Leo! Jestli budu nemocná tak se o mě budeš starat!" řvala jsme na něj v běhu.
"Klidně." Leo se zastavil a obejmul mě.
"Ty jsi jediná na kom mi záleží." Chvíly jsme stáli. Takový klid, nikde žádný člověk. V lese možná nějaké zvíře ale to je jedno. Takový klid, jenom zpěv ptáčků.
"Musíme do školy." zašeptal mi do ucha.
"Jo." Rychle jsem běžela k sobě do pokoje, oblíkla jsem se, seběhl jsem do kuchyně kde jsem si vzala do ruky červené jablko a běžela jsem ven před dům. Leo už čeká.
"Můžem?" ptal se když jsem si sedla vedle něj. Připoutala jsem se.
"Jo!" ve škole jsme dostali vysvědčení. Hurá vysvědčení jsme dostali a teď jenom prázdniny!!
"Kate. Leo.Co jste dostaly?" Gaara knám přiběhl, když jsme byli před školou a chyli jsme si jít pro auto.
"Dámy mají přednost." Ukázala jsem na Gaaru.
"Fajn, ptal jsem se. Mám jedničky a dvě dvojky. Leo?" Rudovlasý kluk se zelenýma očima se podíval na Lea.
"Mám to samý. Kate?" Oba se podívali na mě.
"Jedna, jedna, a jinak....samý jedničky!" chtěla jsem je napnout.
"Ty jedna." Leo mě políbil. Gaara se tváří hodně divně. Tak jako smutně, jako kdyby mě s Leem nechtěl vidět.
"Někdy se uvidímě. Ahoj." Gaara se snámi rozloučil.
"Čau!" Řekl Leo naštvaně.
"Ahoj." usmála jsem se na Gaaru. S Leem jsme šli pro auto na pakroviště a ze školy rovou domu.
"Zvu tě večer do restaurace do města. Pudeš?" podíval se na mě Leo když zatáhl ručku před barákem. Zatajil se mi dech.
"Já ti nevím." začl jsem se vymlouvat.
"Kate. Zasloužíš si to za ty jedničky" dal ruku na tu moji lehce ji stiskl.
"Tak fajn." doma jsme si schovali vysvědčení. Šla jsem do lesa příjt se, potřebuju si vyčistit hlavu. Zajímví že Gaara dneska přišel poslední týdny bylo krásně ta\k se neukazoval ve škole a když tak nebyl na sluníčku. Šla jsem až jsem se dostala k Beli a Hakkuovi, kamarádům a sousedům. Šla jsem je pozdravit. Pozvali mě dál. Tak jsme si sedli do altánku, Beli mi představila její bratry. Povídali jsme si hodně dlouho. Na oběd jsem běžela domu, tím běžela, myslím sprintovala. To myslím doslova. Leo konečně vaří. Taky jednou většinou vařim já.
"Neva, že jo?" Leo se na mě podíval zvědavě, asi jestli mu vynadám nebo jestli mu řeknu že bych uvařila já.
"Nevadí. Jsem ráda že taky vaříš." Šla jsem k Leovi blíž. Musela jsem ho překvapit tím že jsem mu řekal že mi to nevadí.
"Co to bude až to bude?" zeptala jsem se zvědavě. Vypadá že to bude kuskus.
"Kuskus." odpověděl. Moje předtucha byla pravdivá.
"Ten já miluju. A se sójou, hráškem a kukuřicí je přímo výborný. A taky s malými kousky masa." usmála jsem se na Lea.
"A s paprikou taky?" Leo dovařil, najedli jsme se a šli jsme si lehnout do houpacích sítí. Leo si lehl se mnou na jednu síť. Rozhoupal nás. No, ale ta houpací síť rupla. Skončili jsme na zemi. Smáli jsme se hodně dlouho. Pak jsem se zvedli a Leo pak opravil síť.Na zahradě jsme po sobě stříkaly vodu z hadicí. Tyhle kraviny jsme dělali až do šesti. Když jedem na tu večeři tak se vyšvihnu. Rudé šaty a boty. Něco bílého do vlasů. Namalovat a dodělat ůpravy na sobě.
"Kate. Máme tam být v osm." voval Leo na mě z obýváku.
"A je?" volala sem svoji otázku.
"Půl sedmí. Než tam dojedem bude tak akorát." vovlal na spátek. Vyšla jsme ke schodům.
"Počkej chvíly." šla jsme zpátky k sobě. Dala jsem si tvářenku na tváře.
"Už jsem hotová." Vzala jsem si bílí svetřík. A mohly jsme jít. Nasedli jsme, připoutaly se a jely. Vjeli jsme na most. Pod mostem je hodně špičatá skála. Říká se jí upíří skála, proto že tam v době upírů žily upíři. Hrozný, co? Přejeli jsme most a jeli rovnou do restaurace.
"Proč jsi byl na Gaaru tak našvanej?"
"Chtuná ti?" změnil téma. Asi se o tom nechce bavit.
"Leo. Odpověz mi na mojí otázku.Proč jsi na Gaaru byl naštvanej?" zeptala sem se ho.
"Kate..."
"Odpověz" zatáhla jsem ruční brzdu abychom nemoly jet.
"Nemám ho rád." pustila sem ruční brzdu a složila jsem ruce na prsou.
"Mlha? To není možný!" Autu se zklouzi kola a už to jelo. Sjely jsme z mostu. Nevim jestli jsem ječela, nebo jestli to byla slyšina. Ale Leo se jen usmíval.
"Proč?" zeptala sem se nakonec.

"Jsi jediná z rodu Rossových mohla bys vrátit své rodné vesnici život. Já ti to nedovolím!" Nespadli jsme na skály a do řeky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama