2. Kapitola: Novorozenec.

1. dubna 2015 v 12:42 | Lina-Ayasa |  U.P 1.řada

2. Kapitola: Novorozenec.

"Ma-mami?" Matka mě vyhodila před dům, v mé rodné vesničce
"Proč mi říkáš mami? Nejsi moje dcera! Mám už jenom syna a jednu dceru. Z jedné dcery je krvelačná příšera!" křičela na mě matka.
"Ne! Mami! Já nejsem příšera!" nechtěla jsem jí věřit.
"Jsi!" okřikla mě.
"Reiki! Sáró! Pomocte mi!" prosila jsem svoje dva sourozence, jak toho mladšího tak toho staršího.
"Nejsi naše sestra!" Křičeli na mě oba dva.
"Jsi příšera! Jsi příšera, příšera!" opakovalo se mi vhlavě.


Cukla jsem sebou až jsem se probudila, přikrytá dekou, no ale nahá. Lapala jsem po deku. A chtěla jsem zapomenout na ten sen. Je to u staré. Vstala jsem. Omotala jsem si deku okolo hrudníku a těla. Šla jsem se podívat ke dveřím. Někdo se hádá v druhé místnosti.
"Gaaro neser mě! Jenom holky vytáhnou paty a seš v prdely. Jak si jí mohl zachránit?" řval jeden hlas, není to Gaarův brácha, jak jednou o něm povídal?
"Leo si výmyšlel plán jak se jí zbavit. Zjistil sem to když jsme dostaly vysvědčení.. A navíc chtěl k Uchihovi." slyšela jsem Gaarův hlas.
"Ale proč!" řval zase ten jedn hlas.
"Vole. Já jí miluju! Je pro mě jako krev." přiznal Gaara, otevřela jsem pusu.
"A proměnil si jí na upíra."
"Kluci máme větší problém." objevil se třetí hlas.
"Jaký?" ozvali se oba.
"Leonarda si vzal uchiha pod ochrané zuby a proměnilyho v upíra." vysvětlil ten třetí. Zuby?
"Zuby?!" vyjekli oba.
"Jak to víš?" slyšela jsem Gaaru.
"Právě jsem byl u mostu upírů. Uchiha, Karin, Juugo a Suigetsu tam byly i s Leonardem." slyšela jsme třetí hlas.
"Máme problém jako svině." Trochu jsem se zasmála.
"Pudu se podívat na Kate." Rozvázala jsem deku a šla zpět do postele a udělala jsem jako že jsem spadla. A byla to velká rána. Sedla jsem si a hodila před sebou deku.
"Jauvajs." zaskuhrala jsem. Někdo vletěl do dveří.
"Kate. Jsi v pořádku?" Gaara se ke mně přiblížil, ale já sebou cukla.
"Ty jsi nás slyšela?" zeptal se mě. Kývla jsem.
"Neboj já ti neublížim. Já tě chráním už od mala." přiznal. Vyvalil jsem na něj oči.
"C-co se stalo?" zeptala jsem se nejistě.
"Řeknu ti to později. Tady máš šaty a boty co jsi měla před dvěma dny. Oblíkni se. Skočíme pro tvé ostatní oblečení." podal mi moje rudé šaty ss rudými boty a usmál se na mě.
"D-dobře." Pří kývla jsem. Gaara odešel pryč.
"Dva dny?! Já spala dva dny." zašeptala jsem sama pro sebe.
Oblíkla jsemsi šaty a nazula boty, promlula jsem se za krkem, nahmatal jsem na straně krku jsem si nahmatala dvěmalé dírky. Tak už vim Garrovo tajemství. Je upír. Přes ránu jsem si dala vlasy, y nikdo ic nepoznal. A šli jsme s Gaarou pro moje věci. Už je noc. Sedm večer a je tma.
"Kate." hnědovalsá dívka k nám přiběhla. Gaara šel kousek nypřed.
"Angee." usmála jsem se na ní mile
"Kdy jsi byla dva dny?" zeptala se mě mile.
"Ve městě." Vzdychla jsem si.
"Nevíš kde je Leo?" zeptala se Angee zvědavě.
"Ne, nevim. My jsme se dneska rozešli." zalhala jsem.
"Aha. To mi je líto. Musim jít." S Gaarou jsme ke mně domu. Odemčené dveře.
"Co tu chcete?" Otočili jsme se s Gaarou do obýváku.
"Karin." zašeptal Gaara
"Sabaku no Gaara. Co tu chceš?" ušklíbla se rudovláska.
"To se mám ptát já, co tu cheš?" zeptal se Gaara. Koukala sem na oba s jedním pozvednutým obočím.
"Leo si šel pro svoje věci." Karin ukázala nahoru.
"Katherína.." zašeptal Leo. I když jsem byla od něj klem tří metrů, slyšela jsem ho normálně, jko kdyby stál u mě.
"Leonadro.." Leonardo sešel dolu ze schodů. Jako vždy má uhozevý ůčes
"Co tu chceš?" zeptala jsem se ho.
"Přišel jsem si pro oblečení. Kate, promiň já to tak nemyslel." Leo se mi chtěl omluvit.
"Tady to řešit nebudem." Leonardem jsme šli na zahradu.
"Proč jsi mě chtěl zabít?" zeptala jsem se ho.
"Nechtěl jsem tě zabít. Sasuke mi řekl že nás promění na upíry když sjedem z mostu. Nechtěl aby nás proměnil Gaara, máme v sobě nejdokonalejší upírské schopnosti." vysvětlil mi.
"Co to tu plácáš? Zničil si mi život. Já upírem být nechtěla." křičela jsem na něj.
"Sama si říkala že bys chtěla vědět jak to bude vypadat v budoucnu." křičel zase on na mě.
"Ale za rok, možná i dva. Ale.. ty jsi hajzl!" Dala jsem mu facku a šla si dopokoje zbalit věci.
"Ty máš jeden velkej kufr a mylou tašku?" Začala jsem brečet.
"Jo." kývla jsem a utřela jsem si, hřbete ruky, slzy z očí.
"Kate, to bude dobrý." Gaara mě obejmul a já jeho taky.
"Ne. Nebude. Zdál se mi sen. O mé rodině. Zřekli se mě." řekla jsem s brekem.
"Pudem?" Gaara změnil téma.
"Jo." Gaara mi vzal kufr a já si vzala tašku. Gaara mě vzal okolo ramen.
"Neboj, to bude dobrý." Došli jsme ke starému dvou patrovému domu, na konci městečka. Věci jsem si dala do jednoho pokoje. Převlíkla jsem se do džín, třička, světšíků, na nohy ponožky a botasky. Sedla jsem si na starý schody.
"Kate. Co ti je?" dole u schodů se objevil Gaara.
"Řekneš mi jak si mě zachránil?" zeptala sem se ho.

"Sledoval sem tě už od doby co jsi byla u Beli a Hakkua. Pak jak jste jeli so restaurace i z ní. Leonardo to stočil a sjely jste z mostu. Po minutě jsem skočil dolu do vody. Našel jsem jenom tebe. Vzal jsem tě na pevninu. A proměnil jsem se na upíra. Já bych bez tebe nemohl žít. Seš jediná z rodu Rossových, která má modré oči." koukali jsme se zpříma do očí, naše rty se pomalu přibližovaly až jsme se začali líbat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama