Život s Mafiánem - 1.kapitola

18. srpna 2015 v 11:29 | Lina-Ayasa
1.kapitola

"No Sue, rány jsou zcela zahojeny, ale ty jizvy tam budou, bohužel." Doktorka na židličce se otočila k počítači a něco zapsala, mezi tím jsem se já oblíkla zpět do volného trička s jedním odhaleným ramene. Moje doktorka je velice milá, už od doby co k ní chodim na kontroly s ranami, je jako moje nejlepší kamarádka. Mám rány, na zádech, které se zahojí stěží i přes to můžu nosic něco hezkého. Jizvy mi je matka, byla bývalá krotitelka zvířat a chlapů. Jo vážně, máma byla domina a má mě s jedním zákazníkem. Takže nevím kdo je můj otec.

"Slečno Cross, jak to že jste se mě ujala jako lékařka, ale i jako poručník?" zeptala jsem se. Hodně mě to zajímá. Doktorka Cross je sice moje poručnice ale já bydela u kamarádky.


"Sue, kolikrát ti mám říkat že jsem pro tebe Claris, jak doma tak tady." pokárala mě. Jen jsem se usadila na židličku proti ní. Sepnuté vlasy jsme si rozpustila. V nemocnici jsme jí většinou vykala a doma tykala.

"Sue. Znala jsem se s tvojí matku, chodili jsme spolu na základku. A navíc, když se na první prohlídce ukázaly zmožděniny tak mě hned povolali. A tvoje matka mě jako poručnici určila." vysvětlila mi. Tak takhle to bylo.

"Ještě dva roky a už se o mě nebudete muset starat." prohodila jsem. Myslela jsem to vážně, Claris se o mě stará už od mích šesti let.

"Tak na to zapomeň. Je ti sice 22 let. Cokoliv se může změnit během sekudny. A dokud si nenajdeš pořádnou práci, tak tě z domu nepustím." chtěla si prosadit svoje. Claris si sepnula plavé vlasy, a na nose se posunula brýle, aby na mě líp viděla jejíma modrýma očima.

"Sue. Nebuď smutná. Já vim že se vidíme narychlo buď večer, ráno nebo když jdeš na prohlídku. Ale dneska končím dřív. Takže by jsme mohli i s mím kolegou na večeři. Musíme probrat ty tvoje jizvy, jestli by pomohla plastika nebo ne." hned změnila téma.

"Ale vždyť jsi říkala že nemám moc velkou šanci." podvíala jsem se na ní s hvězdičkama v očích.

"Jo to ale bylo před dvaceti lety. Teď je to úplně jiné. Peněz máme dost. Na těch záleží, když budeme mít dost peněz mohla by jsi na tu operaci ihned. Ale nevim kdo by to zasponzoroval. Leda že by jsme si půjčili."

"To ne. Tak to zůstane jako do teď. Hold si místo bikin vezmu tričko a dolní část bikin nebo šortky. Mě to jen tak nerozhodí." Usmála jsem se na Claris, vzala jsem si do ruky kabelku a zvedla jsem se ze židle. Ale hned někdo zaklepal. Claris vyzvala dotyčného aby vešel. Ve dveřích se objevil plastický chirurg, Hugo Hoom, jo má trochu směšné jméno. Aby jsme byli v obraze, tady v nemocnici mě znájí všichni a já znám je. Kvůli těm jizvám bylo velké haló. Věděl o tom celý svět.

"Claris máš chvilku?" zeptal se Hugo. Krásný, pohledný třicetiletý palstický chirurg s hnědými vlasy(je skoro holohlavý), tmavýma očima a černé pleti. V tom lékařském oblečení vypadal hodně sexy.

"Už pudu. V kolik a kam mám přijít?" zeptala jsem se. Claris mávla rukou. To u ní znamenalo, že mi dá vědět. Rozloučila jsem se a šla z ordinace, do které vešel zase jiný pán, v černým obleku a mafiánským kloboukem na hlavě, a na nose měl brýle s černými sklíčky.

"Sue poček půl hodiny odvezu tě domu." mezi dveřmi mi Hugo nabídl odvoz. Hned jsme přikívla a řekla jsem mu že počkám v bifé. Popošla jsem pár kroků, klopýtla jsem a padala k zemi. Ale někdo mě zachytl za paži. Otočila jsem hlavu ke krásnému pohlednému mladíkovi kolem čtyřadvaceti s hnědými vlasy a černýma uhrančinýma očima.

"Jste v pořádku?" zeptal se mě a já se postavila na obě nohy.

"Jistě. Jistě, děkuju že jste mě zachytil." usmála jsem se na něj mile. Vypadal jako někdo hodně bohatý.

"Ale už mě můžete pustit" požádala jsem ho mile. Hned mě pustil. Ještě jednou jsem se na něj mile usmála a odcházela.

"Od čeho máte ty jizvy?" zastavil mě po dvou krocích. Pootočila jsem hlavu a všimla jsem si že tričko ohlaliho kousek zad. Nevěděla jsme co mám říct. Přešla jsem zpět k němu.

"Za první budeme si tykat. Připadám si hodně stará." hned jsem mu nabídla tykání a

"Já jsem Max Lopéz" představil se a podal mi ruku

"Já sem Sue Michaelsnová" potřásli jsme si rukou.

"A za druhý ty jizvy mám od matky." řekla jsem mu co se mi stalo. Sice bych neměla, ale když se zeptal. Momentík já ho do někud znám. Ale nevim odkud.

"To mi je líto. Jsme moc krásna. Jakto že ti doktoři neudělali plastiku?" zeptal se.

"Nemáme s Doktorkou Claris peníze. Byla moje poručince, no pořád tedy jako je." vysvětlila jsem mu.

"Ty asi nejsi z toho státu že?" zeptala sem se ho zase já.

"Ne, jsme ze Brazílie. Co kdybychom si zašli na kafe, abychom se více poznali." nabídl mi. Hned jsem přikývla.Zapla jsem si telefon, vzali jsme si na sebe číslo a domluvili jsme se kde se sejdeme a v kolik. Když jsem čekala nad šáklem kafe v bifé, tak jsem si uvědomila že kavárna ,Exotika de Lujo' je v hodně luxusní čtvrti, ve tři hodiny odpoledne. Moc přátel nemám všichni se mi hned smáli kvůli jizvám.Mám jednu jedinou kamarádku Týnu, jsme jako sestry, známe se od mých čtyř let. I ona byla v nemocnici ve svých čtyřech letech a každý měsíc chodila na kontroly a zamnou na náštěvy skoro každý den.Její otec jí donutil spolknout balíčky s kokainem nebo jinou drogou, aby je mohl převést z LA do Brazílie. Jak ty rodiče mohly bejt krutý. Usrkal jsem ze šálku.
Pořád jsem si přemýtal Maxův obličej, ty jeho modré oči. Ale já už jsem ho někde viděla. Ale kde?? Už vim. To bylo minulý měsíc a bylo to před jedním klubem. Tomu se nedá říct klub, ale spíš tam kde tančí děvky. Ten klub jak se jemnoval? Info, ne! INFERNO! To je ono, Inferno. Omylem jsem do něj vrazila když jsem koukala naprotější stranu ulice. Naše pohledy se střetli nej na chvilku, omluvila jsem se mu a běžela domu. Podívala jsem se z okna. Kterým do místnosti nechal proudit čerství květnový vzduch. Krásné teplé období. V tom mi začal zvonit mobil. Objevilo se číslo mého bývalého přítele. Hovor jsem nepřijala, musel mě tu vidět. A jestli chce semnou mlut tak příjde.

"Luku dej mi prosim tě už pokoj, dala jsme ti druhou šanci když jsem byla ve čtvrťáku." řekla jsem. Věděla jsme že je ze mnou a civí na mě.

"Jak jsou na tom záda?" zeptal se a posadil se vedle mě.

"Luku nemusí se vtírat. Já vim že máš o mě zájem,ale to už skončilo." Luke je o rok starší jak já. Chodili jsem spolu na střední dva roky. Rok jsem s ním nemluvila, podledl mě s jinou ženou. Podíval jsem se do jeho modrých očí a nechtěla jsme mu nic říkat. On se podíval do mých zelených očí.

"Copak, zakoukala jsi se do toho brazilce, co tě na chodbě chytl. Moc dobře jsem tě viděl jak se na něj díváš." pronesl naštvaně.

"A co vadíti to?" Ve dveřích bifé se objevil Max,šel za prodavačkou, požádal o dva sendviče a pak odešel.

"Tak si za nim běž." řekl žárlivě.

"Jseš ubohej." zvedla jsem se ze židle a šla k ordinaci Claris. Max seděl na židličce před ordinací a jedl jeden ze sendvičů. Posadila jsem se vedle něj. Spokl sousto a podíval se na ně. Nabídl mi jeho druhý sendvič.

"Děkuju, ale nechci" v tom mi zakručelo v břiše. Začala jsem se červenat. Max se zasmál a sendvič mi vnuti. Ráno jsem nic nesnědla, byla jsem vystresovaná, jestli tu potkám Luka, a tyk se stalo. Hned kolem nás prošel. S chutí jsem se do sendviče zakousla.

"Co ti ten doktor provedl že jsi ho furt posílala do háje?" zeptal se Max a ukousl další sousto. Polkla jsem sousto sendviče.

"Víš. Na střední jsem spolu chodili dva roky. Pak mě podved. Ale po roce jsem se zase dali dohromady a teď mě nesnáší za to že jsme mu to vyčítala." vysvětlila sjem Maxovi i když jsem nechtěla. Byl docela šokovaný, říkal že kdybych byla jeho že mi to v životě neudělal a když už jo tak bych měla právo na rozchodl. Docela mě to překvapilo že tohle řekl. Ale začal i zvonit mobil.

"Promiň." omluvila jsem se a zvedla telefonát.


"Týno co se děje?" zeptala jsem se a ukousla dalšího sousta ze sendviče.

"Nic, jenom jestli platí ty nehty kolem půl páté,eno by jsi mohla přijít dřív?" zeptala se mě Týna. Pracuje jako soukromá nehtařka, jako zákaznice má nóbl paničky a mě nehty delá za poloviční cenu, to byla výhoda, na oplátk jsem jí buď něco nafotila nebo namalovala návrh nehtů.

"Jo, ty nehty platí. Ale možná se stavim dřív, jak to vyjde. Hele chceš přinést ty nový návrhy? V noci jsme se nudla a nemohla spát." přiznala jsem jí. Když nemůžu spát v noci, tak dělám návrhy nehtů, píšu si tex k nějákým svím songům nebo si jen tak čmárám.

"Zase jsi se potkala s Lukem viď?" zeptala se mě a byla slyšet že má smutný hlas.

"Jo. Ale mohly bychom to probrat až budu u tebe?" zeptala jsem se jí, nehctěla jsem to rozebírat, ty naše holčičí řeči, před Maxem.

"Jo, budu se na tebe těšit. Pa pa."

"Pa."


A zavěsila jsem. Týna vážně byla moje nej kámoška od tý doby co jsem se potkali zde v nemocnici. Každý den jsme snili že budeme provdané za velké boháče, nebo na tu sortu lidí do mají miliardy peněz, na které si nikdo nedovolí. Budeme jezdit luxusními auty na nákupy, do těch nejdražších restaurací. A užívat si párty v našich domech za stovky milionů. Ty sny jsou pořád krásné.

"Promiň. To byla kamarádka." znoval jsem se omluvila a ukousla poslední sousto sendviče. A v tom se otevřeli dveře ordinace. Odkud vyšel ten mafián

"Hele. Taky někdo donutil Susan jíst. To vidim poprví." zaradoval se Hugo. A já se začala červenat. Pravdou bylo že já málo jedla, proto jsem si udržovala svojí váhu pořád stejně. Koutkem oka jsem jsem koukla na Maxe, stál a viděla jsem jak se pousmívá, kouká na mě. Zvedla jsem se a zaplula zase za Claris. Slyšela jsem jak se Hugo s nimi loučí. Vešel zase zpět k nám a zavřel dveře.

"Susan. Teď se změnila situace. Pan Lopéz se chystá tu tvojí plastiku zaplatit abys na ní mohla co nejdříve." překvapeně jsem na Claris zamrkala.

"A co jsi mu za to slíbila?" zeptal jsem se zaraženě. Nechce se mi věřit že by to on zaplatil. Hodně mě zajímá co mu slíbila.

"To je to. Nic. Naše nemocnice mu pomohla když byl jeho syn Max postřelený. Jeho bývalá ho střelila do stehení tepny. Naše nemocnice to dokázala utajit. K Maxovi chodilo pár lékařů a jen pár sestřiček. A ředitel si každý den všechno kontroloval. Ale nejvíc Maxovi pomohla Ris." vysvětlil Hugo.

"Max byl postřelený? A co se stalou s tou jeho bývalo?" zeptala jsem se jich.

"To ti neřekneme. On ti to poví." odpověděl Hugo za Ris. Po půl hodině nás Hugo odvezl domu, šel s námi do bytu a dali jsem si kafe. A Hugo s Ris mi řekli kdy bude společná večeře s Maxem a jeho otcem. Ale když mi Ris chtěla nandat oběd tak mi začal svonit mobil.

"Já ti to pak sním." usmála jsem se nile na Ris a šla jsme do svého pokoje. Posadila jsem se na svojí postel a nohy dala do tureckého sedu.



"Ahoj Týno. Co se děje?" zeptala jsem se jí vesele.

"Hele mohla by jsi přijít za patnáct minut? Udělala bych ti ty nehty. Já ve tři nemám čas." přizanal Týna.

"Jo klidně." souhlasila jsem.


Do pěti minut jsme vyrážela za Týnou. Ris mi donutila po cestě sníst jídlo co m i dala s sebou. A za dvacet minut jsem byla u Týny.

"Tady jsou návrhy." mezi dveřma jsem jí cpala do rukou návrhy na další modely nehtů. Posadila jsem se na židli, Týna se posadila naprotimě za stůl. Na stole má vše potřebné aby mohla dělat gelové nehty. Týna si moc dobře žije. Ulovila nějákýho ženáče, jeho manželka chodí k Týně na nehty. Ten ženáč jí koupil byt i auto a nějaké to oblečení. Ty vole ta se má. Ale asi před týdnem mu na to přišla manželka, jenže neví, s kterou jí podvádí.

"Tak povídej jak je na tom Luke?" zeptala se Týna.

"Myslim že dobře. Když za mnou dolejzá!" odsekla jsem jí.

"A je někdo novej na obzoru?" zeptala se a usmála se. Začala jsem se červenat při kývnutý.

"Tak a povídej!" celá se třásla až jí všechno povím.

"Je krásný, má slavy. Hnědé vlasy a v jeho modrých očí jsem se mohla utopit. Je z Brazíle. Má krásnou lehbkou snědou pleť, krásně voní." vážně krásně voněl. A vážně jsem se v jeho očích utopit.

"Takže by byl k mání?" a už to jeho ty její otázky kolem kluků zbožňuju. Po nehtech jsem šla rovnou do bytu. Ale na chodbě jsem se zastavila, někdo mě odchytl na chodbě přede dveřmi bytu.

"Ty jsi dcera Amélie Jonehsové." usmál se na chlap a vystoupil z tmavého stínu.

"Jo a co má bejt?" zeptala jsem se ho. Nevypadá že by vypadal důvěřivě.

"Tvoje matka si ode mě půjčila na fet a já to chci zplatit, máš čas do zítřejšího rána sehnat půl milionů dolarů. Nijak postupně zabiju tvé přátelé." poplácal mě po tváři a odešel. Skácela jsem se na kolena. Když mi viděla jedna stará pani z domu hned se mě zaptala jestli jsem v pořádku. Přikývla jsem a pomalu jsem se začala zvedat.

"Slečno Claris!" stará paní začala bouchat na dveře od mého a Clarisina bytu. Ale já jsem ve mžiku byla pryč a volala jsem Maxovi jestli se můžeme sejít.




Na chodbě nemocnice jsem zachytl krásnou Španělku nebo Portugalku a nebo Brazilku, aby nespadla na zem, krásné blond vlasy, zelené oči, lehounce snědá pleť. Ale zarazilo mě to že má jizvy na zádech. A taky mě zarazilo mě má lehounce snědší pleť a mám blond vlasy. Hned mi nabídla tykání. Řekla mi že jizvy má od matky. A abychom se více poznali pozval jsem ji na kafe. Něco mě k ní hodně táhne, je taková tajemná. Ani si nevšimla že na chodbě nebyla ani noha. Můj otec Andés, musel podplatit ředitele aby, mohl vůbec do nemocnice, ředitel měl navýběr, buď budou prázdé chodby, nebo vypnutý kamerový systém. Ředitel splnil vypnutý kamerový systém. Ale v nemocnci nebyla stejně moc lidí. Mezi otcovým vyšetřením jsem si zašel do bifé pro dva sendviče, budou se mi hodit. V bifé jsem potkal Sue, tu blonďatou krásku. Chtěla po nějíkým doktůrkovi aby jí dal pokoj. Když jsem čekal na chodbě tak si ke mně Sue přisedla. Vysvělila mi co bylo mezi ní a tím doktorem. Když otec po půl hodně vyšel z ordinace, tak jsem se Sue rozloučili a ona zase zaplula do ordinace.

"Co ti zase našli?" zeptal se se otráveně a otec si dal na hlavu svůj klobouk, který si dal tak aby mu nebylo vidět do obličeje.

"Běžná kontrola." upravil si sako a kabát. Jen jsem protčil panenky a šli k zadnímu vchodu nemocnice kde jsme nasedli do auta a já otce odvezl do našeho domu.

"Jak jsi se bavil s tou Sue. Tak jsem se rozhodl že jí zpaltím plastickou operaci. Na zádech má jizvy, dokonce jsme je viděl na fotce." podíval jsem se na otce.

"Jo já vim že má ty jizvy. Prý je má od matky." řekl jsem a pevně jsem sevřel volant.

"To jí neudělala její matka. Ale bývalí přítel její matky." odpověděl otec a vystoupil. To že chce otec zaplatit Sueinu operaci mě docela překvapuje

"Máme mít dodání mezi třetí až čtvrtou." řekl mi rodinný přítel Caleb.

"To zrovna nemůžu. Mám se s někým sejít." řekl jsem mu. Na předání zboží jsem neměl čas ale i náladu.

"Tak to budeš muset zkrátit." zazubil se, poplácal mě po rameni a odešel

"No super." procedil jsem zkrz zuby, zařadil jsme a jel jsem do svého jednoho z bytů. V LA vlastním dva byty. V bytě jsem ze sebe sundal oblečení a šel jsem do sprchy. Pustil jsem na sebe vlažný proud vody. Něco mě napadlo. Za půl roku bude mít můj otec narozeniny. A jak jsem viděl na Sueině vizitce, že fotí. Tak by mohla nafotit pár fotek z otcovi oslavy. Pro sebe jsem se usmál. Ale já jsem tu Sue už někde viděl. Sakra ale kde? A slyšel jsem jak mi zvoní mobil. Kolem pasu jsem si dal ruční a šel jsem si pro mobil.



"Maxi? Tady Sue." ozvala se rozhozeně.

"Ahoj Sue co potřebuješ?" zeptal jsem se mile.

"Mohla bych tě o něco požádat?" zeptala se rozklepaným hlasem.

"Se ptej.." odvětil jsem. Co se jí stalo? Někdo jí něco provedl?

"Mohli by jsme se sejít o hodinu později nebo dřív. Mám.. menší problém." poslední větu zašeptala.

"Sue děje se něco?" zeptal jsem se a bál se co z ní vypadne.

"A máš čas teď?" změnila tém.

"Jo mám. Kde se sejdeme?" odpověl jsem a zeptal jsem.

"Tak v tý kavárně."

"Jo tak za půl hodiny?"


Hned jsem se domluvili kde se sejdeme. Osušil jsem se. Oblíkl jsem si čerkou košili, rukávy jsem si vyhrnul nad lokty, košili jsem nastrkal do džín. Před kavárnu jsme dorazil přesně na čas. Asi po pár sekudnách doběhla Sue.

"Čekáš dlouho?" zeptala se Sue udýchaně.

"Ne. Přávě jsem přišel." rukou jsem pokynul do kavárny. Sue vešla jako první, hned se skoro každý chlápek za ní začal otáčet, jeden jí i plácnul po zadku. Hned jsem po něm vystartoval.

"Nevíš jak se chovat k dámě?" chytl jsem ho za límeček košile.

"Klid. Sranda." odpověděl a uklidnil se. Pustil jse ho a on dosedl na židli. Sue vybrala stolek kam jsem si sedli. Hned k nám přišla servírka.

"Co si dáte?" zeptala se nás.

"Já ni-" odpověděla Sue

"To je samozdřejmě na mě." přerušil jsem jí.

"No tak si dám colu." odpověděla Sue

"Já si dám espresso" odpověděl jsem a servírka nám to za pár minut přinesla.


"Tak to tedy děkuju. Ale jak jsem říkala že mám menší problém tak není můj. Je to ještě dluh po matce a mám do půlnoci sehnat půl milionů dolarů." dalal si tvář do dlaní a plakala. Židli jsem si posunul blíž k ní. Obejmul jsem jí kolem ramen a utěšoval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama