život s mafiánem - 2.kapitola 1/2

24. srpna 2015 v 10:09 | Lina-Ayasa |  Život s mafiánem
2.kapitola

"Mohla by jsi mi s něčím pomoc? Dal bych ti pak půlku peněz." podívala se na mě s rudýma očima a nechtěla tomu věřit.

"Maxi to by mi sice pomohlo. Ale..."

"Jaký ale. Je to obchod, ty pomůžeš mě a já zase tobě dám půlku podílu." přerušil jsem si když se chtěla vyvlíknout.


"Notak jo." kývla nakonec, viděl jsem že se jí do toho nechce, ale když jsem viděl ty její rány na zádech bylo mi jí líto a přemýšlel jak bych jí pomohl. A kšeft za 50 000 000 dolarů, kdybych jí dal půlku to by jí pomohlo i s plastikou kůže na zádech. Ale nejdřív to říct otci. Dal jsem z jejích ramenou moje ruce.

"Ale. Chtěl bych tě zase o něco požádat. Jeden z mích příbuzných bude mít narozeniny a když jsi to nafotíme sami, teď bych chtěl abys to nafotila ty." podívala se na mě s úsměvem na tváři.

"A kdy by to mělo být?" zeptala se mě.

"Nevim. Ale dám ti vědět." usmál jsem se na ní. Začal jí zvonit mobil. Vzala mobil a hovor odmítla.

"To jsi si mohla vyřídit." napil jsem se svého kafe.

"To není důležitý pak zavolám zpátky." hned jí přišla esemeska.

"Omluvil by jsi mě na moment." zvedla se ze židle a odešla telefonovat ven před kavárku. Hned jsem vytáhl svůj mobil a vytočil otcovo číslo.


"Maxi co je?" zeptal se otec.


"Hele. S tou do dávkou zboží by mi někdo pomohl a dal bych tomu dotyčnýmu půlku. Vadilo by to?" zeptal jsem se ho nejistě.

"Pokud ta pomoc je ta dívka z nemocnice tak klidně jí to děj celý pokud jí to pomůže s těma jizvama." odpovědl mi otec. Překvapeně jsem zamrkal.

"Počkej. Jak víš že by to byla ona?" zeptal jsem se ho.

"Za prví jsme vás slyšel jak si povídate i přes dveře, že se domlouváte na shcůzce. A za druhý probírali jsme to s doktorkou Claris, že by jsme to zasponzoroval." odpověděl.

"A jak jsi přišel na to žeby to bylo ona?" chtěl jsem se to dozvědět.

"Otoč se."


Otočil jsem se, vykulil jsme oči a pootevřel jsme pusu, když jsem viděl svého otce za sebou. Hned si ke stolu přisunul židli. On mě sleduje nebo co?

"To si děláš legraci. Ty mě sleduješ?" zeptal jsem se ho.

"Ne. Ale zšel jsem si na kafe. Večer v šest máme oba dva schůzku se slečnou Claris. Domluvíme se na tý operaci pro Susan." poplácal mě po rameni. Jeho černé vlasy jsou prošedivělé barvy a oči hnědé barvy. V jeho očíchvidím že by pro mě Sue byla dobrá manželka.

"Ty čekáš že se Sue budeme něco víc?" zeptal jsem se ho narovinu. Schválně co z něj vypadne

"Jo. Vypadá že je ze Španělka, Portugalska nebo Brazílie." usmal se spokojeně. Sue si popoběhla ke stolku.

"Dobré odpoledne Susan." otec se zvedl a podal Sue ruku.

"Dorbé odpoledne. Vy musíte být Maxův otec." potřásli si rucema. Sue si sedla na svojí židličku.

"Ano. Jsem jeho otec." usmál se na ní mile a sedl si na svojí židličku.

"Sue. Můžeme se domluvitna tom žemi pomůžeš?" zeptal jsem se jí s nejistitou. A chtěl jsem aby to slyšel otec.

"Jistě můžeš semnou počítat. Kde mě vyzvedneš?" kývla a zároveň se zeptala. Nečekal jsem že do toho bude tak zapálená, je vidět že ti toho prožila a taky že chce adrenalin.

"Dej mi tvojí adresu, vyzvednu tě." usmál jsem se na ní mile. Otec jenom koukal jak se domlouváme. Dala mi adresu, rozloučila se a odešla. Po chvíli mi přišla esemeska od Sue: "Nenápadně se podívej na chlápka u baru. Na levé ruce musí mít japonské znaky. Vysvětlim ti to u té společné večeře."

"Tak a co když bude mezi mnou a Sue něco víc, jak to řekneš matce a navíc tí holce, který jste mě slíbili?" tak a co mi teď řekne, hmm..? složil jsem ruce na hrudi

"No co tak bude. Ale jedřív musí zvládnou předání." pokčil rameny. Tak to se mu Sue musí hodně zamlouvat.

"Jaký má vlastně příjmení?" zeptal se se zájmem otec.

"Michaelsnová..." odpověděl jsem a hned dodal: "proč to chceš vědět?"

"Jen tak že jsme znal jednoho Michaelsna, jmenoval se Diego. Ale to je asi blbost." mávl otec rukou. Její minulost by mě docela zajímala. Zaplatil jsem, otce jsem zavezl domu, Caleb se culil u dveří na mojí matku, hvízdl jsem na něj. Otočil na mě hlavu, ukázal jsem mu aby ke mně šel.

"O co go?" zeptal se mě a pořád se culil.

"Zjisti mi něco o Susan Michaelsnový." požádal jsem ho.

"A kdo to je?" vyzvídal

"Hele. Zjisti mi to nebo řeknu Alexii aby mi řekla co jsi jí udělal." pomalu mu ztrácel úsměv z tváře.

"To by jsi neudělal. " odfrkl si.

"Vážně?" uskázal jsem mu mobil kde mám nalistované číslo své madlší sestry.

"Tak fajn. Budeš to mít do pár hodin." odpověděl mi a odešel.

V půl třetí jsem přijel před byt Sue. Hned vyšla ze dveří, v teniskách, černé upnuté sukni nad kolena, béžové halece s průhlednými zády, vlasy vlnité a sepnuté do culíku. Hned jak uviděla to nejluxusnější auto, značky Ferrari458 italia, černo-bílé barvy, poznala že se musí jednat o mě a nasedla do auta, na místo spolujezdce, připoutala se a jeli jsem pro zboží.

"Vysvětlíš mi to teď?" zeptal jsem se jí narovinu.

"Myslíš jak jsem ti posílala tu esemesku?" zeptala sem mě a já hned přikývl.

"Víš. To byl chlap co zatýkal mojí matku když jí vyzli do vězení. Pamatuju si ho podle tetování na ruce. Má tam japonské znaky co znamenají policie. Neptej se mě jak to vím. Já jsem to před třemi lety taky nevěděla. Vybavila jsem si je a nareslila, pomocí kámošky jsme ty znaky přeložili." vysvětlila mi to. Tak takhle. Ale moc ti kotě nevěřim. Zastavil jsem ve starém opuštěném stkaldišti. Sue jsem nakázal aby zůstala v autě. Vystoupil jsem a otevřel kufr auta. Chlapy začali nosit zboží do kufru auta. Dali do kufru kolem tří tašek s kvalitním kokainem. Zavřel jsem kufr a dal každýmu obálku. Nastoupil jsem a hned tu byla první otázka.

"Tři tašky zboží. Včem to vlastně pojedu?" zeptala se mě narovinu.

"Teď se tě chci zeptat naposledy. Chceš podstoupit riziko že nás můžou zabásnout?" zeptal jsem se jí s obavami. Vážně nechci aby se jí něco stalo. Přikývla že to se mnou podstoupí.

"Pod jednou podmínkou." upozornila mě.

"Pokud tam bude někdo podezdřelej tak tam pudu sama." chtěla si prosadit svoje.

"A proč bych to dělal?" zeptal jsem se jí, nastartoval a jeli jsme.

"Pokud nás ten chlápek v 'Exotic Julo' poslouchal tak to řekne. Nechci aby se ti něco stalo." slyšel jsem v jejím hlase obavy. Přijeli jsme na určené místo.

"Nikde ho tu nevím." prlomil jsem hrobové ticho. Přes oči jsem si dal brýle aby mi nebyli vydět oči.

"Na." podal jsem jí jedny sluneční brýle aby zase jí nebylo vidět do očí. Hned si je nasadila.

"pudeme oba a ty budeš mluvit." upozornil jsem jí.

"Fajn, jdeme?" přikývl jsem. Moc dobře si to pamatovala. Oba jsem vystoupili, šli jsem ke kufru, Sue jsem dal jednu sportovní tašku a já jsem vzal dvě. Oba jsme šli na půl cesty. Od nich přišel jejich šéf a jeden poskok, který nesl sportovní tašku.

"Máte to zboží v těhlech taškách." řekla Sue a hodili jsme tašky před šéfovo nohy. A nám zase podali tašky. Oni se zbožím chtěli odejít, ale Sue je zastavila.

"Já si ty peníze nejdřív přepočítám" Sue začala semnou počítat. Všechno sedělo. Sue na mě pokývla že to sedí.

"Sedíto." kývla na ně. Já jsem vzal tašku. Otočili jsme se všichni a odcházeli vlastním autům.

"Ale kočko ty rány na zádech ti udělal on?" zeptal se jejich šéf. A to jsem se zarazil co řekne. Sue pootočila hlavu.

"Ne. To mi můj miláček neudělal. Tohle mi udělal jeden chlapík a za to sem ho odpráskla." promluvila. Docela mě zarazilo že zalhala. Otočila havu na mě a mrkla. Tašku jsme dali do kufru auta a odjeli.

"Sue pojedeme nejdřív za mím otcem a ukážeme mu jak jsem to zvládli." usmál jsem se na ní mile. Zajel jsem před dům. Caleb vytáhl tašku z kufru a odnesli jsem je otci do pracovny, za náma cupitala Sue. Její oči zářili když viděla kde můj otec žije. Otec seděl ve svém křesle. Caleb se posadil do jednoho křesla, pokývl jsem na Sue aby si sedla naproti němu a já jsem si stoupl za Sue.

"Vidim že jste to zvládli. Teď ze zeptám.." všichni tři jsme se podívali na mého otce.

"Sue, můžeš nám slíbit že tohle zůstane u tebe v bezpečí?" zeptal se otec. Tohle jsem přesně čekal, zeptá se a to u něj zanamená, že jí nevěří.

"Jistě že to u mě zůstane v bezpečí. Slibuju. Nic nikomu nevyžvaním." odpověděla.

"Nesmíš to říc tý sví kamarádce." upozornil jsem jí.

"Tak kdybych to řekla jí, tak to ví během hodini celé LA. Protože ona je největší drbna." odpověděla s vážností.

"Andrési! Maxi! Calebe! Svačina!" volala, španělsky, matka. Sue jsem řekl co matka vovala řekla mi že rozumí, na střední chodila na španělštinu. Matka vešla s tácem do otcovi pracovny. Její oči se hned upnuly na Sue.

"Omlouvám se nevěděla jsem že tu je návštěva." pověděla matka normálně anglicky, když viděla Sue v křesle, matka na otcův stůl položila táct se svačinou a pitím.

"To nic Aido. Tady Sue by nám mohla nafotit pár fotek z mojí oslavy. Co ty na to?" zeptal se otec matky. On mi vyfoukl můj nápad.

"Sice je ta oslava za půl roku, ale šlo by to." přikývla matka.

"No a to byl Maxův nápad." doda otec, když viděl můj zakaboněný obličej. Viděl jsem jak si Sue sedá tak aby nebyla vidět její záda.

"A kolik si za to říkáte?" zeptala se matka.

"Abych pravdu řekla, tak já jsem žádnou oslavu ještě nefotila. " přiznala Sue.

"Dala bych vědět Maxovi kolik by to tak stálo, až by jsem si to doma propočítala." řekla Sue.

"Klidně. Nemusíte spěchat, oslava bude až za půl roku." usmála se matka na Sue, a odešela.

"Nic lepšího tě tati nenapadlo?" zeptal jsem se otce.

"Mám říct tvé matce, že ti Sue pomáhala se zbožím." řekl mi ironicky otec.

"Omlouvám se Sue že jsem vás využil." otec se Sue omluvil.

"Nic se neděje. Mě by nic nenapadlo." Otec a Sue si moc dobře rozumí. Tohle bude ještě zajímaví.

"Pojď zavezu tě domu." pobídl jsem Sue.

"Ale nejdřív ti půjčim mikinu přes záda." rychle jsem doběhl pro svoji mikinu a půjčil jsem jí Sue. Ještě jsem šel za otcem, dal mi dvě obálky. Oba jsme proklouzi do mého auta a odvezl jme Sue před její byt. Z přihrádky ve dveří jsem dal Sue dvě obálky.

"Maxi?" podívala se na mě s nejistotou, když si to přepočítala.

"Je to tvůj podíl." usmál jsem se na ní. Ksakru ona tu sukni má hodně vysoko.

"Nechceš na kafe?" zeptala se mě Sue.

"Rád bych ale mám ještě něco na práci." odpověděl jsem. Sue vystoupila z auta a já jsem se podíval na místo spolujezdce kde seděl. A nechala tu jednu obálku. Koukal jsem jak k ní přišel ten doktor z nemocice s kterým si vyměňovali názory. Vzal jsem obálku a šel za Sue.

"Baby tohle jsi tu nechala." Podal jsem jí obálku.

"Och. Děkuju zlatíčko." a dal jsem jí dlouhý polibek na rty. Doktůrek na nás vražedně koukal.

"Luke tohle je Max. Maxi tohle je Luke." Sue nás navzájem představila. Chtěl mi podat ruku, ale já jsem mu jí
nepodal.

"Ne ruku ne." odpověděla Sue za mě. A já jí obejmul kolem pasu.

"Platí ten večer, kotě?" zeptal jsem se provokativně.

"Ano platí." teď mi dala dlouhý polibek na rty ona.

"Tak se uvídíme u mě." naposledy jsem jí políbil na rty, odešel jsem do auta a odjel. Cestou jsem přemýšlel co jsem to udělal, ale Sue se nedá odolat. Hned bych si jí vzal do postele.



Když jsem vystoupila z Maxova na ulici mě odchytil Luke.

"Luke já nemám čas." odpálkovala jsem ho než stihl něco říct.

"Baby tohle jsi tu nechala." Max mi podal obálku s penězmi, kterou jsem tam nechala naschál, viděla jsem luka už z auta. Myslela jsem si že Max za mnou příjde.

"Och. Děkuju zlatíčko." a dal jsem jí dlouhý polibek na rty. Doktůrek na nás vražedně koukal.

"Luke tohle je Max. Maxi tohle je Luke." Sue nás navzájem představila. Chtěl mu podat ruku, ale Max mu jí nepodal.

"Ne ruku ne." odpověděla jsem a Max mě chytl kolem pasu.

"Platí ten večer, kotě?" zeptala se provokativně Max, aby naštval Lukeho.

"Ano platí." odpověděla jsem a teď jsem dala dlouhý polibek na rty jemu.

"Tak se uvídíme u mě." naposledy mě políbil na rty, odešel do auta a odjel. Luke na mě nevěřícně koukal. Jenom jsem se usmála a odešla do bytu.

"Tak Sue. Jaký šaty si mám vzít?" Ris předemnou mávala se šaty. Jedny byli elegantně černě třpitivé, na tenkých ramínkách, až po kotníky a druhé bílé bez ramínek, po kolena s bílím plátěným sáčkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama